Výuka jazyků v raném dětství je fascinujícím procesem, který otevírá dětem dveře do světa komunikace a poznání. V tomto období jsou děti „naprogramované“ k tomu, aby si osvojily významy jednotlivých slov, budovaly svoji slovní zásobu a také se naučily používat základní gramatická pravidla.
Osvojování jazyka začíná už před narozením, kdy plod reaguje na některé hlásky. Bylo prokázáno, že dítě reaguje na pohádky, které četla matka, jinak než na čtené texty, které neznalo. (Thorová, 2015)
Období od narození do 6 let je považováno za kritické pro osvojení jazyka, ať už mateřského nebo cizího1. Vývoj řečových dovedností je propojen se zráním mozku. Z výzkumu „vlčích dětí“ vyplývá, že pokud si dítě neosvojí jazyk mezi 5. a 11. rokem, bude pro něj učení se jakéhokoli jazyka velmi složité a ani v „rodném“ jazyce se s největší pravděpodobností nedostane na úroveň rodilého mluvčího. (Thorová, 2015)
Děti jsou od narození přirozeně nastaveny k učení se jazykům. Jejich mozek je vysoce plastický a schopný absorbovat nové informace s neuvěřitelnou rychlostí. V tomto období mají děti schopnost vnímat a napodobovat zvuky, které dospělí již nejsou schopni si tak snadno osvojit.
Rozlišujeme různé typy bilingvinismu (ovládání dvou jazyků současně). „Pravý bilingvinismus“ se definuje jako zvládnutí dvou jazyků bez nutnosti klasické výuky cizího jazyka. Dále máme „simultánní vyvážený bilingvinismus“, kdy se děti učí oba jazyky současně, nejčastěji díky tomu, že s dětmi žije ve společné domácnosti rodinný příslušník hovořící cizím jazykem (ve většině případů jeden z rodičů). Posledním typem je „raný částečně simultánní bilingvismus“. V tomto případě se dítě seznamuje s druhým jazykem o něco později (ve školce, v první třídě apod.). (Thorová, 2015)
Názor, že učení malých dětí cizímu jazyku může narušit učení se mateřskému jazyku je dávno překonaný. U všech výše zmíněných typů platí, že si děti osvojují cizí jazyk spontánně a stejně kvalitně, jako jejich vrstevníci jazyk mateřský. Navíc, bilingvinní děti umí už v mladším věku pružněji dělit pozornost. (Thorová, 2015)
Občas se může zdát, že učení se cizímu jazyku, zvlášť u menších dětí předškolního věku, nenese ovoce. Děti na otázky typu „Co jste se dnes učili?“ odpovídají „Nic“, nebo nejsou schopné rodiči zopakovat nějaká slovíčka. Nicméně to je opravdu jen zdání. Stejně jako u mateřského jazyka je pro dítě z počátku nejdůležitější naučit se jazyku rozumět a až poté začne samo produkovat slova a věty v cizím jazyce. Důkazem může být i fakt, že pokud se s učením se cizímu jazyku začne ve starším školním věku a později, jsou pokroky rychlejší a jsou jasně patrné, studenti si poměrně snadno osvojují slovíčka a gramatiku. Nicméně jen malé procento z těchto studentů se dostane na úroveň rodilých mluvčích, především z hlediska výslovnosti a plynulosti řeči, kde mají jasnou výhodu studenti, kteří byli jazyku vystaveni od útlého věku. (Thorová, 2015)
Je dávno známým faktem, že komunikace má multimodální charakter a její rozvoj je nejefektivnější při používání verbálních i neverbálních prostředků (symbolických gest, mimiky, ale i třeba obrázků). Pro vývoj jakéhokoli jazyka (mateřského i cizího) je velmi důležité stimulující prostředí. (Thorová, 2015)
Výuka by měla být přizpůsobena věku a vývojovému stadiu dítěte. Pro nejmenší je ideální výuka prostřednictvím hry, zpěvu a opakování. Děti se učí nová slova a fráze přirozeně, aniž by si byly vědomy, že se učí nový jazyk1. Důležité je aktivní zapojení dítěte, ať už se jedná o pohybovou aktivitu, zpěv, rozhovor nebo i kreslení. Čtení jednoduchých obrázkových knížek a mluvení na dítě je při osvojování jazyka a rozvíjení slovní zásoby mnohem účinnější strategií než pasivní sledování pohádek a videí. (Thorová, 2015)
Jednoduše se dá říct, že se dítě může učit jazyk všemi smysly, v ideálním případě se nám podaří je zkombinovat. Spojení určitého slova nebo fráze s dalším vjemem usnadní dítěti nejen jeho pochopení, ale také zapamatování a později i vybavení. Typickým příkladem může být pojmenovávání zvířat na obrázku či hraček (spojení sluchového – slovo – a zrakového – obrázek – vjemu). Při učení se konkrétní písničky nebo básničky dětem velmi pomůže, když zapojíme i pohyb, ideálně, pokud se bude pohyb vztahovat k tématu písničky/básničky (např. u písničky o autech držíme imaginární volant a „jezdíme“ po místnosti).
Nejvíce variabilní metodou jsou hry. Nejjednodušší cesta je překlopení známých her do angličtiny (např. hru na schovávanou budeme označovat anglickým názvem „hide and seek“ a děti budou u pikoly počítat anglicky). Pro složitější hry už je většinou potřeba mít nějaké pomůcky, většinu si však lze vyrobit svépomocí. Především platí, že čím jednodušší pravidla, tím lepší. U takto malých dětí se složitou hrou neuspějete, buď Vás přestanou poslouchat nebo si polovinu nezapamatují. Zároveň vůbec nevadí, pokud se budou hry a herní mechanismy v různých lekcích opakovat – když si malé děti nějakou hru oblíbí, chtějí ji hrát opakovaně a často. Například klasická hra sochy („freeze“) lze jednoduše obměnit na jakékoli téma lekce – u tématu „farma“ lze po stopnutí hudby říct některé ze zvířat, např. „chicken“ a děti je musí předvést. Pak se pustí muzika a hraje se dál (samozřejmě je vhodné se s dětmi předem domluvit, jakým způsobem jednotlivá zvířata ztvární).
Pokud chcete dítě učit jazyk vy jako rodič, můžete mu pomoci se lépe zorientovat tím, že vždy, když budete na dítě mluvit anglicky, vezmete si maňáska, který bude „interagovat“ s dítětem v cizím jazyce, popř. si nasadíte konkrétní klobouk nebo nějakým jiným způsobem na sobě něco změňte. Důležité je být v této změně konzistentní a jakmile se pro něco konkrétního rozhodnete, už to neměnit. Dítě toto pravidlo velmi rychle pochopí, situace pro něj bude čitelnější a lépe si zvykne.
Mezi odborníky nepanuje shoda na tom, zda dítěti překládat, či nikoli. Z vlastní zkušenosti můžeme říct, že pokud je dostatečná příprava na výuku, překlad není potřeba (snad jen v krizových situacích – např. pokud utěšujeme dítě, které spadlo a odřelo si koleno). Děti hodně pochopí i z neverbální komunikace – mimiky, posunky rukou apod., nebo pomocí názorných ukázek, kterými mohou být obrázky, či přímo předvedení nějakého pohybu (jednoduchým příkladem může být pohyb dlaněmi dolů při pokynu „sit down“ a podobně).
Přestože je raná výuka jazyků přínosná, může přinést i určité výzvy. Většina jich vychází hlavně z toho, na jakém stupni vývoje se děti nachází. Předškolní děti se velmi rychle vyvíjí a je pro ně těžké udržet pozornost na jednom objektu nebo se věnovat nějaké aktivitě po delší dobu – čím mladší dítě, tím je doba kratší. Předškolák zvládne půl až třičtvrtě hodiny, pro některé děti je ve 4 letech půl hodina až až. I zde tedy platí variabilita mezi dětmi – co platí pro jedno nemusí platit pro jiné.
S udržením pozornosti se dá pracovat také tím, že budeme často měnit aktivity, do kterých budeme dítě zapojovat. Hodí se střídat pohybové aktivity (přenášení věcí nebo tanec) s aktivitami klidnějšími (pojmenovávání obrázků nebo zpívání písničky).
Zároveň je také důležité všímat si rozpoložení dítěte. I u nás dospělých s motivací cokoli dělat často zamává únava, starosti nebo špatná nálada. Stejně je to tak i u dětí, možná i o trochu intenzivněji. Pokud se zrovna na některou námi navrhovanou aktivitu necítí, není vhodné jej nutit, můžete tím přispět k vytvoření si negativního vztahu k učení. Opačný případ může být například ten, že jsou děti rozdováděné a plné energie a vy máte nachystané klidné čtení pohádky. Je lepší mít v záloze další aktivity, které můžete nabídnout jako alternativu.
Z výše popsaného vyplývá, že zvláště pro menší děti se jeví jako přínosnější výuka, která není dlouhá, ale naopak pravidelná a s proměnlivou dynamikou.
Další překážky vyplývají z toho, kdo dítě učí. Mějte na paměti, že cokoli, co si dítě osvojí, se později těžko přeučuje (nicméně možné to je). U osvojování si jazyků v takto nízkém věku si děti kromě několika základních frází a slovíček osvojí především výslovnost. Důležitou úlohu tu tedy hraje lektor. Dítě je silně ovlivněno způsobem mluvy lektora, zvláště pokud dítě učí někdo, kdo nepoužívá spisovnou angličtinu, nemá dostatečně osvojenou správnou výslovnost nebo mluví se silným přízvukem. Stejně tak může být důležité i tempo řeči, artikulace apod. Je proto velmi vhodné zajistit, aby výuka probíhala pod vedením kvalitních jazykových lektorů.
Raná výuka jazyků je klíčová pro rozvoj jazykových dovedností dětí. S laskavým přístupem a vhodnou prací s motivací jsou děti schopné osvojit si nejen základní fráze, písničky a básničky, ale především výslovnost a frázování, které jsou základem pro plynulost vyjadřování v cizím jazyce. Zároveň se také děti naučí samy se zorientovat a vypořádat s novými a neznámými situacemi a snížíme riziko toho, že si děti vybudují strach z komunikace v cizím jazyce, a naopak se z ní stane běžná součást dne.
Citace:
Thorová, K. (2015). Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Portál.
Na e-mail nikdy nebudeme zasílat spam! Obsahem našich newsletterů jsou novinky o akcích, které pořádáme apod...